Sen

Jsou sny co nám skrasní dny ale také jsou dny kdy nezaberou žádné sny Když si budem přát krásný sen povede se nám celý den
Když budem dumat nad celým dnem budem otrávený tím snem
Když si budeš říkat před spaním chci být snílek rozjasni se ti zítřek

Nirnix tirnix

Když chci srandu začnu tahat králíky z klobouku ale ten nemám vždy poboku tak vymýšlím marně další sloku Hledám odpověd na otázku kam má vrazit další samohlasku

Kdo je rodina?

Dneska jsem měl strašnou představu. Přemýšlel jsem o tom co by se mohlo stát kdybych se ženil. Viděl jsem to jak na mě kamarádi bodují, že jsem dobrý člověk (což i možná jsem ) a že sem jim vždy pomohl atd..... A celá rodina by na mě koukala jak na vraha. Protože mám za rodinu své dobré kamarády který mi jsou jak bráchové a já jim jako brácha. Než narozdíl od své Vlastní rodiny které už tolik nedůvěřuju a vůbec se nesvěřuji. Prostě hnusná představa. Vím,  že chybuji ale je mi to tak příjemnějši ale má rodina je jak (podle mě ) velká drbárna.

Oblíbený předmět

Na prvním stupni jsem neměl rád školu spíš nenáviděl. Až když jsem přišel na druhý stupeň tak jsem si řekl začnu od znova protože jsem neměl dobrou pověst obzvlášť na poradách. A víte co?  Ono to vyšlo sklidnil jsem se a opravdu jsem byl i vzorňák. A bylo to díky jinému zacházení a přístupu.  Začala mě bavit i škola a hlavně čeština díky Paní učitelce co nám dokázala obyčejnou výuku převést do jiného světa. A čeština mě baví i teď ale bohužel méně páč teď na střední to stojí za starou belu. Buď spolužáci dělali bordel nebo učitelka neměla a asi nemá chuť tu hodinu dělat jinou. Teď jen vzpomínám na úžasné hodiny a snažím se jen vycházet a procházet čehož mi je líto.

Jaký je váš oblíbený předmět nebo byl.

Proč jsou lidi takový?

Nedávno mi došlo, že se lidé mění díky novým technologiim k horšímu. Neustále je používáme a tím zapomínáme na poctivý ruční práce. A hlavně komunikačně vždyť mnoho lidí si více chattuje než aby se sešli a pokecali v cukrárně nebo u Piva. Samozřejmě jsme v tom uvěznění už všichni! Hlavně ty technologie a programy se vyvinuli pro náš prospěch a nakonec je zneužívají což je škoda. Je mi líto, že nás to tolik ovlivňuje. Zamyslete se kolik času strávíte na PC a na internetu? Já opravdu hodně a jak se začíná blížit zima tak budu asi ještě víc protože já zimu nerad. Je to pro zamyšlení a mích zjištění.

Dnešek a minulost

Jedná se o jeden z mích posledních statisíců na FB.

Ty vo všichni se nudi a je nám kolik? 16-17 ? Já chci být zase 5-6 letej bez starostí a hrát si s kamarády a nebo se zabavit sám s hračkama. To staří je hnusný! Dnešní děti i špunti se sami nedokážou zabavit bez elektroniky. Jsou i výjimky ale je to hrozný. Asi to je tím, že ani rodiče nemají o to dítě takový zájem aby znalo něco jiného než domov a TV nebo PC. A hřiště před panelákem. No jo už to tak je ale změnit se to dá!

Co si myslíte Vy?

Vaříte?

Vaříte? Já jako učedník kuchařského úmu vařím hlavně ve škole při praxi ale doma se k tomu moc nehrnu ale někdy musím. Doma nevařím protože by se mi do toho motala Mamka. Když už něco dělám takhle doma tak peču. Převážně koláče z litého těsta. Zjistil jsem, že mě baví péct. Během prváku. Ale nazavrhuji vaření jen je to jiné. U pečení je vše  na přesné navážení a zpracování u vaření se musí taky vážit ale to jak co a hlavně musíte složitěji zpracovat a hlavně dochucovat. Ale už jsem měl možnost vidět a i zkusit studenou kuchyni. Viděl jsem nádherně připravené mísy na ovocné téma nebo zabíjačkové a jiné. Sám jsem měl možnost připravovat saláty takové jaké si můžete koupit v Lahůdkařství. A vše vaření,pečení a i studená kuchyně mají pro mě něco zajímavého.

Věříte doma nebo ne?  A pokud ano, co nejčastěji? Nebo nejraději?

Věřící nebo Pohan?

Obdivuju lidi co věří v Boha. Já se přiznávám v Boha jako stvořitele nevěřím. Je to pro mě takový divný věřím v Evoluci, že jsme se vyvinuli z primátů. Ale neubírám to Nikomu! Naopak obdivuji ty co v to věří, že věří v to jak Bůh šest dní tvořil a sedmí odpočíval. Obdivuju to jako dětskou fantazii kterou má dospělák co tvoří nebo píše pohádky pro děti. Já věřím z duchovního hlediska spíše v nějakou vyšší moc jako Karmu když budu dobrák tak se mi to vrátí v dobrém ale když ne tak budu potrestán. Ale také v to, že není úplně náhoda a štěstí, že nám dokáže něco zasáhnout v určitou dobu do života nebo přijít do cesty. Ale hlavně věřím na účel Talismanů na ty nedám dopustit.

A co vy?  Věříte v Boha nebo v něco jiného a nebo taky Talismany?

Počasí

Dneska když jsem jel busem k lékaři tak jsem potkal na zastávce dvě paní které už jsou spíše praDámy obě je znám. A nejdříve ta první se mě ptala od koho jsem a ...... protože už je to nějakej ten pátek co mě viděla jako špunta. Pak přišla ta druhá a začali si povídat o všem možném az narazili na téma Počasí. Jedna si hned začala stěžovat že celý rok i léto stojí za prd,  druhá jen přitakala. A hned mi to přispělo mého dědu. Ten skoro zuřivě sleduje v televizi počasí a největší fór na tom je, (tedy pro mě) že když je díl krásně a muže mu vše ve skleníku pěkně růst tak si začne stěžovat, že je až moc hezky nebo horko. Obráceně s ošklivím počasím, že je prý moc ošklivě. Samozřejmě chápu to! Když by nezapršelo tak nemá vodu. Ale takhle vidí počasí stáří lidé. Já třeba vůbec nesledují počasí a když už tak výjimečně a to na Internetu, Televizi nevěřím.

A co Vy? A počasí?

Svět je obrovský

Už od  čtvrté třídy nebo od kdy jsem se musel učit angličtinu. Upřímně !  Já se jí učil velice nerad a to ještě do nedavna ! Teď se učím na Kuchaře a baví mě to odborné předměty mi celkem jdou. Jen v angličtině nejsem mistr světa Amoleta ale o proti některým na tom nejsem moc špatně.
Asi před půl rokem jsem zkusil vyhledat nějakou stránku kde se dá dopisovat s lidmi na druhém konci světa. Pokouším se i trochu učit italsky a tak jsem zkusil vyhledat Italky......  A nejdříve jsem si s nimi psal trochu italský a i anglicky před prazdninama jsme si s jednou přestali psát a teď jsme na to navázali. A radši si s ní píšu anglicky páč jsme tenhle rok dostali jak na potvoru Anglickou konverzaci tak to využívám aspoň částečně něco dám z hlavy ale něco musím sice nerad ale přes překladač.
Tak i tak už jsem to pochopil a jsem rád. A hlavně s toho mám dvojí ponaučení 1.) provičení Angličtiny  2.) seznámení s úplně cizím člověkem a popovídat si s ním sskoro líp než s člověkem kterého znám jak dlouho a za 3.) neznám moc lidí co tohle zkusilo.

Psali jste si takhle s někým nebo píšete?

Jakým směrem to povedu ?

Přemyšlel jsem o tom, jak svůj blog povedu. V mém případě je to opravdu těžké protože, mám hodně koníčků. Rybaření a vázání mušek, sbírání brouků (ale to mě napadlo na přelomu podzimu a zimy, takže jsem u toho dlouho nezůstal), čtení knih a psaní úvah. Hlavní koníčky Kaktusařina a Vaření protože se učím na Kuchaře a opravdu mě to zajímá a snažím se. Teď opravdu nevím o čem mám převážně psát? Zda se vám líbí jeden z mích zájmu tak ho napište  do komentáře a já ho budu více rozebírat a psát o něm. Děkuji!

Halooo je tu někdo?

Včera a i dnes jsem se snažil vyhledat blog od Bloggeru ale nějak se mi nedařilo. Proto vás prosím jestli to někdo čtete tak to napište do komentáře a klidně tam hoďte i svůj blog pokud máte. Protože si připadám že budu pouštět informace do nekonečného Internetu. Já totiž začínám s blogovanim tuto službu mi nabídl Google+ v mém mobilu a tak to zkouším už před cca dvěma měsíci jsem se o něco pokoušel ale už to chci dělat úplně jinak proto jsem to celý přejmenoval. Tak prosím ohlašte se Prosím a klidně poraďte.

Nicholas Winton

Nechci převyprávět ani upravit jeho příběh. Ani ho nechci pomlouvat ! Protože takový dobrý skutek by snad nikdo v dnešní době neudělal ! Což je velká škoda. Lámu si hlavu. Proč to udělal ? Proč jen nezařídil nějaký dovoz oblečení nebo potravin jako se to děje dnes díky různým humanitárním organizacím vím začínala válka ale pustit se do takového risku v té době bylo opravdu bláznivé. A taky s touto zemičkou (v té době Československem) neměl nic společného narazil tady na chaos původně cestou do Švýcarka a musel tady zůstat kvůli nějakému problému s hranicemi kdyby chtěl mohl se vrátit zpět do Anglie. Ale i přesto tady zůstal zjistil situaci a dal se do díla které se mu opravdu povedlo převést přes 669 dětí přes hranice kontrolované nacisty. Když si to srovnáme s dnešní dobou kdyby takový to člověk přišel dnes a kdyby hrozilo nebezpečí války tak by byl už hlavně velký zázrak kdyby se nějaká dobrá duše našla a riskla si nasadit svůj život pro další úplně cizí a taky zda by rodiče pustili děti někam daleko s tím rizikem, že už je třeba nikdy neuvidí nebo zda to není podlá lest. Neuvěřitelné je na příběhu tohoto človíčka to, že 50 let nikdo nevěděl co udělal a ty co ty věděli nevěděli přesně. Kdo ? A díky jeho ženě se to dozvěděli (jen tento kousek jsem chtěl připomenout). Ale jak jsem slyšel na promítání filmu o něm tak on nemá ani neměl zapotřebí se tím chlubit prostě jen udělal dobrý skutek a co má být a to říká i přesto, že už byl oceněn Titulem i vyznamenáním. Hlavně se neohlíží za minulostí dívá se jen do budoucna co ještě bude moct udělat, jak pomoct. Pro něj je bližší to co ještě bude moct ještě dokázat. Díky tomuto činu Wintonovy manželky se nalezli „Wintonovy děti “ a mohli mu poděkovat. Svůj dluh splácejí jako pomocníci v nemocnicích nebo charitách a jiných dobročinných organizacích a díky tomu se i z nich stali dobří lide jako je sám Nicholas Winton. Určitě ho to vždycky zahřeje u srdce i když tvrdí, že to udělal z dobré vůle a nutnosti.


Obdivuji toho to nekorunovaného Hrdinu ! A přispěl jsem svým podpisem na Petici kterou chtějí tvůrci filmů o něm docílit toho aby dostal Nobelovu cenu za Mír !